Lobotomie byla kdysi široce uznávanou léčbou duševních chorob a poruch chování. Dnes je však většinou považována za barbarskou praktiku, která nemá žádné skutečné důkazy na podporu své účinnosti. Co je tedy lobotomie? Jak se tento kontroverzní zákrok stal tak populárním? Podívejme se na historii a vědecké poznatky o lobotomii.
Co je to lobotomie?
Lobotomie je operace, při níž se přeruší spoje v čelním mozkovém laloku. Poprvé ji vyvinul portugalský neurolog António Egas Moniz v roce 1935 jako způsob léčby závažných psychických poruch, jako je schizofrenie a mánie. Tento postup se stal populárním ve Spojených státech během druhé světové války, kdy byla léčba těchto poruch omezená nebo neexistovala. V roce 1949 získal Moniz za svou práci v oblasti lobotomie Nobelovu cenu za medicínu.
Jak to funguje?
Proces provádění lobotomie zahrnuje přístup k mozku prostřednictvím jednoho nebo více řezů v lebce. Poté se do mozku zavede specializovaný nástroj známý jako orbitoklast, kterým se přeruší spojení mezi určitými oblastmi mozku. Tento proces může být proveden ručně nebo pomocí elektrického proudu, podle toho, jakou metodu upřednostňuje chirurg provádějící zákrok. Cílem této operace je zmírnit příznaky spojené s psychickými poruchami přerušením nervových drah, které jsou za tyto příznaky zodpovědné.
Rizika spojená s lobotomií
Přestože byla lobotomie v určitém období velmi populární, jsou s jejím podstoupením spojena četná rizika. U mnoha pacientů se po podstoupení tohoto typu operace vyskytly závažné fyzické a psychické vedlejší účinky, včetně ztráty paměti, potíží s mluvením nebo porozuměním jazyku, zmatenosti a dezorientace, změn osobnosti, záchvatů, kómatu a v některých případech dokonce smrti. Navíc neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že tento typ operace skutečně zlepšuje výsledky v oblasti duševního zdraví v průběhu času; proto byl z velké části nahrazen účinnějšími terapiemi, jako je psychoterapie a medikamentózní léčba.
Waltera Freemana
Dr. Walter Freeman byl neurolog ve Spojených státech, který byl průkopníkem kontroverzního zákroku známého jako lobotomie. Ve 40. a 50. letech 20. století se tento zákrok stal v USA velmi populárním a podle odhadů jej podstoupilo 40 000 lidí. Jeho odkaz je však hluboce protkán kontroverzí kvůli škodlivým účinkům lobotomie na ty, kteří ji podstoupili. Podívejme se blíže na život doktora Freemana a jeho trvalý vliv na duševní zdraví v dnešní době.
Život a doba Dr. Waltera Freemana
Dr. Freeman byl sebevědomý a ambiciózní muž, který miloval pozornost – pro své studenty na amerických univerzitách pořádal teatrální pitvy a také experimentoval s neobvyklými léčebnými postupy, jako bylo například injekční podávání látky zvané amobarbital nebo sérum pravdy pacientům s depresí nebo schizofrenií. Jeho první pacientkou byla Alice Hood Hammatová, která v roce 1936 podstoupila prefrontální lobotomii – ta byla zpočátku v některých ohledech úspěšná, ale zanechala ji trvale neschopnou a neschopnou se o sebe následně postarat .
Postup lobotomie
Lobotomie označuje postup, při kterém jsou chirurgicky odstraněny nebo zničeny části mozku s cílem zmírnit příznaky duševních potíží, jako je agrese, úzkost a deprese. Chirurgové se při tomto zákroku obvykle soustředí na prefrontální lalok, protože se předpokládá, že poškození této části mozku může způsobit psychické problémy narušením určitých drah mezi neurony. Před zahájením operace je pacient uveden do bezvědomí, a to buď pomocí celkové anestezie, nebo elektrokonvulzivní šokové terapie (ECT). Je třeba poznamenat, že lobotomie se používala jako poslední možnost, když jiné metody nepomohly zmírnit pacientovo utrpení způsobené jeho duševní poruchou (poruchami).
Freemanův vliv a odkaz
Lobotomie bohužel způsobila mnohem více problémů, než kolik jich vyřešila – ti, kteří ji podstoupili, z ní měli trvalé trauma a někdy byli doživotně těžce postiženi kvůli poškození mozku během operace. To vedlo k odporu proti Freemanově práci a nakonec vedlo k tomu, že mu státní lékařská rada v roce 1967 zakázala vykonávat lékařskou praxi. I přes tento neúspěch je jeho přínos medicíně dodnes aktuální; bez něj bychom nedosáhli tak velkého pokroku v pochopení toho, jak duševní nemoci fungují v našem mozku.
V závěru lze říci, že ačkoli doktor Walter Freeman zůstane navždy opředen kontroverzí kvůli svému průkopnickému postupu lobotomie, nelze popřít, že významně přispěl k pochopení toho, jak duševní nemoci fungují v našem mozku – i když jeho metody někdy nebyly etické! Můžeme jen doufat, že budoucí generace nezapomenou, co se za jeho vlády stalo, aby se historie neopakovala! Povědomí o duševním zdraví se od té doby jistě posunulo o velký kus dopředu – ale stále je třeba vykonat ještě mnoho práce, abychom všichni žili zdravější život bez stigmatizace těchto nemocí!
Často Kladené Otázky
Závěr
Lobotomie byla z velké části opuštěna kvůli potenciálu závažných vedlejších účinků a nedostatku důkazů, které by potvrzovaly její účinnost jako možnosti léčby psychiatrických onemocnění. Je však důležité si uvědomit, že tyto zákroky byly kdysi považovány za přijatelné léčebné postupy – připomínka toho, že naše chápání medicíny se v průběhu času vyvíjí s tím, jak se objevují nové výzkumy a postupují technologie. I když možná nikdy zcela nepochopíme, proč se lobotomie vůbec stala populární, všichni se shodneme na tom, že by se o ní už nikdy nemělo uvažovat jako o přijatelné formě léčby jakékoli poruchy nebo nemoci.
