Přestože moderní výchovné metody šikanu zrovna neuznávají, všichni si ji pamatujeme z dětství. Někdo měl za zlobení slíbeného čerta a rychlou jízdu do pekla, jiný zase za lhaní vrásky na čele. Jak to ale bylo dříve s Polednicí nebo jak vypadají Klekánice a kde se tyto postavy vzaly? V tomto blogovém příspěvku probereme původ Klekánice a blíže se podíváme na její vlastnosti.
Kdo je to Klekánice?
Klekánice je postava pocházející ze slovanské mytologie. Předpokládá se, že je ženským protějškem Polednice – mužské bytosti, o níž se věřilo, že za letních nocí přivádí děti domů, aby mohly vykonat večerní modlitbu. V některých regionech je tato legenda spojována i s křesťanstvím. Rozdíl mezi Polednicí a Klekánicí spočívá v tom, že se jí děti často bojí.
Jak vypadají Klekánice?
Podle pověsti se Klekánice zjevuje jako stará žena v dlouhém plášti nebo šatech s kapucí přetaženou přes hlavu. Její tvář je skryta ve tmě, ale oči jí prý rudě žhnou jako uhlíky v ohni. Nosí dlouhou hůl, kterou straší děti, aby poslechly její příkazy a šly domů před setměním. Podle některých verzí má navíc křídla pokrytá peřím nebo šupinami – podobně jako ptáci nebo plazi – což jejímu vzhledu dodává nadpřirozený prvek.
Co je klekání?
Pokleknutí se po staletí používalo jako znamení, že je denní doba a že je třeba se modlit nebo pracovat. Ačkoli si ho často spojujeme se slavnou scénou z filmu V lese, kde Zdeněk Svěrák poklekl před panem Lawrencem, pokleknutí bylo více než jen gesto, které mělo vyjádřit úctu. V dřívějších dobách, kdy nebyly k dispozici hodinky, se lidé nechávali upozornit klekáním třikrát denně – ráno, v poledne a večer -, aby věděli, kdy mají začít pracovat, kdy mají udělat přestávku na oběd nebo jít domů na večeři. Když lidé uslyšeli tento zvuk ze zvonice, okamžitě přestali dělat, co dělali, a poklonili se v modlitbě, než se vydali za svými povinnostmi. Tato důležitá tradice se na některých místech dodržuje dodnes a je silnou připomínkou toho, jak daleko jsme od těch dob došli.
Úloha Klekánice v současnosti
Dnešní generace možná o Klekánici mnoho neví, ani jak vypadá, ale její vliv je v populární kultuře patrný i dnes. Existuje například řada filmů o duchách, kteří straší děti, dokud neposlechnou jejich příkazy, jako je Casper (1995) nebo The Grudge (2004). A stejně jako u Klekánice se tito duchové často zjevují jako staré ženy v dlouhých pláštích s kapucemi pevně staženými přes obličej! Kromě toho existuje nespočet příběhů o čarodějnicích, jejichž magickou moc lze využít k dobrým i zlým účelům – stejně jako Klekánice, kterou rodiče před staletími používali jako varování i jako učební pomůcku pro děti!
Kdo je Polednice?
Je známo, že magická polední hodina má v poledne zvláštní kvalitu. Věřilo se, že je to doba zralá pro výskyt nadpřirozených jevů, kdy síly zla jsou na vzestupu. Tato jedinečná hodina byla ideálním způsobem, jak poslat děti domů na oběd – co může být přesvědčivějšího než Polednice, bájná postava, která se v poledne potulovala po vesnicích a odváděla ty, kteří si neodpočinuli od práce nebo zábavy? Mytickou postavou nás inspiruje i slavná balada Karla Jaromíra Erbena o matce, která se v úzkostech a strachu snaží udržet své dítě. Nadčasový příběh vypovídá o mnohem hlubším významu, jeho hlavní hrdinkou je však Polednice. Představu o jejích rysech si uděláme díky výkonu Bolka Polívky ve filmové adaptaci Kytice.
Polednice je vlastně mladší sestrou Klekánice, další postavy v rámci mytologie, jejíž kořeny sahají hlouběji do historie. Kolem těchto dvou postav koluje mnoho pověstí a některé dokonce naznačují, že jsou obě spojeny s rodovými praktikami souvisejícími s plodností a porodem. Zajímavé je, že podle lidových pověstí Klekánice působila jako porodní bába při porodu, zatímco Polednice měla na starosti ochranu novorozenců před nejrůznějšími zlovolnými bytostmi či duchy tím, že zajišťovala bezpečné podmínky pro porod; podle pověstí dokonce mohla přinést dětem štěstí a zdraví.
Toto silné spojení mezi polednem a nadpřirozenými událostmi lze vysledovat ještě dále: některé kultury považují dvanáctou hodinu polední za jednu z nejmocnějších duchovních hodin, protože v závislosti na lokalitě označuje buď východ, nebo západ slunce – nejenže nám poskytuje rovnováhu mezi nocí a dnem, ale má také úzkou souvislost s osvícením, respektive tmou. V tomto kontextu si pak můžeme představit roli Polednice jako té, která v tomto magickém čase sbližuje lidi a zároveň je odvrací od nebezpečí – možná slouží jako alegorie pro život samotný!
Je strašení dětí efektivní nebo nebezpečné?
Není žádným tajemstvím, že šikana mezi dětmi existuje již dlouho, ale dnes je stále častěji považována za neomluvitelný čin. Ve výchovném prostředí se odborníci shodují, že strašení a vyhrožování nejsou nejlepšími metodami, které lze použít při snaze žáka ukáznit. Namísto používání taktiky založené na strachu by učitelé a rodiče měli zaměřit se na to, aby se děti naučily přebírat odpovědnost za své činy a lépe se rozhodovat. Kázeň by měla být přísná, ale spravedlivá, a důsledky špatného chování by měly být logické a jasné. Kromě toho by dospělí měli zdůrazňovat význam respektu mezi spolužáky ve škole, aby se vytvořilo prostředí, kde se všichni cítí bezpečně a jsou přijímáni.
Často Kladené Otázky
Závěr
Klekánice je jednou z mnoha slovanských pověstí, které se předávají z generace na generaci už od předkřesťanských dob. Ačkoli se dnes již jako výchovná pomůcka nepoužívá, její vliv je stále patrný v populární kultuře, například ve filmech a knihách o strašidlech a čarodějnicích, které svou moc využívají k dobrým či zlým účelům! Až tedy příště uslyšíte někoho mluvit o Polednici nebo Kleknánci, zeptejte se ho, jestli ví, jak vypadá – možná uslyšíte zajímavé historky! Celkově vzato nám pochopení toho, odkud tyto postavy pocházejí, poskytuje důležitý vhled do naší vlastní kulturní historie – něco, co stojí za to vědět!
