Co znamena carpe diem v přesném překladu a proč tuto frázi zná prakticky celý svět? Rychlá odpověď: Tento slavný latinský citát se běžně překládá jako „Užívej dne“. Jeho skutečný doslovný překlad (carpe diem překlad) však znamená spíše „utrhni den“ – podobně, jako byste šetrně utrhli zralé ovoce či květinu. Kdo řekl carpe diem? Autorem je starověký básník Horatius (Horace), jenž ve své sbírce Ódy (Odes) vybízel, abychom žili v přítomnosti a prožívali každý okamžik naplno.
Když se řekne Latina a latinská rčení, jen málokteré heslo rezonuje v dnešní společnosti tak silně jako právě toto. Mnozí si jej nechávají dokonce tetovat, avšak ne vždy zcela rozumějí hlubokému odkazu, který se za ním skrývá. Celá původní věta zní „carpe diem quam minimum credula postero“, což znamená „utrhni den a co nejméně důvěřuj budoucnosti“. Tato staletími prověřená filozofická myšlenka nás učí nezabývat se neustálými obavami ze zítřka, ale soustředit se na to, co se děje právě teď a tady.
Kdo řekl carpe diem a jaký je jeho pravý význam?
Pokud pátráte po tom, kdo řekl carpe diem, musíme se vrátit o více než dva tisíce let zpět. Autorem je slavný římský lyrik Horatius (Horace), vlastním jménem Quintus Horatius Flaccus, který tvořil za vlády císaře Augusta. Tuto legendární frázi poprvé zapsal do prvního dílu své lyrické sbírky nazvané Ódy (Odes) (konkrétně se objevuje v jedenácté básni první knihy), kde radí dívce jménem Leukonoé, aby se netrápila hádáním budoucnosti.
Abychom zcela pochopili carpe diem význam v jeho historickém kontextu, musíme se podívat na antický filozofický směr zvaný Epikureismus. Na rozdíl od dnešních mýtů Epikureismus neučil lidi zběsile a nezodpovědně hýřit. Naopak zdůrazňoval prosté radosti, střídmost, snahu vyhnout se zbytečné bolesti a dosažení stavu ataraxie (vnitřního klidu). Přesný carpe diem překlad slovesa „carpe“ skutečně odkazuje na jemnou zemědělskou činnost – znamenalo opatrně „utrhnout“ či „česat“ dozrálou úrodu, dříve než podlehne zkáze.
Propastný rozdíl mezi moderním YOLO a epikurejským Carpe Diem
V posledních letech se zejména v západní kultuře velmi uchytila populární zkratka YOLO (You Only Live Once). Mnozí mladí lidé mají pocit, že jde o moderní překlad a znovuzrození Horatiovy myšlenky. Kdykoli se však odborně řeší srovnání obou přístupů, narazíme na zcela opačné filozofické kontexty i morální postoje k životu.
YOLO bývá totiž často používáno jako zjednodušená omluva pro impulzivní, riskantní, či dokonce extrémně nezodpovědné chování. V podstatě říká: „žiješ jen jednou, tak kašli na následky a udělej něco bláznivého.“ Oproti tomu Horatius ódy nepsal proto, aby ospravedlnil bezmyšlenkovité hazardování se zdravím a životem. Původní koncept nabádá k všímavému (mindful) prožití daného okamžiku, klidnému vychutnání šálku kvalitní kávy, upřímné radosti ze zapadajícího slunce či k hlubokému vnímání času stráveného s našimi nejbližšími.
Carpe diem memento mori: Odlišné emoce se společným cílem
Při hlubším studiu starověké římské filozofie velmi často narážíme na neodmyslitelné propojení dvou rčení: carpe diem memento mori. Přestože obě tyto ikonické fráze nekompromisně směřují k témuž nevyhnutelnému faktu – tedy k naší smrtelnosti a jasné konečnosti lidského bytí – činí tak s naprosto jiným emočním nábojem a naladěním.
Zatímco fráze „Užívej dne“ se plně soustředí na lásku k životu, vnímání krásy unikátního přítomného okamžiku a čerpání štěstí z drobných každodenních událostí, Memento mori (v překladu „Pamatuj na smrt“) přináší naopak existenciální varování. Důrazně nás upozorňuje na to, abychom nebyli přehnaně pyšní, nehonili se jen za falešným bohatstvím a pamatovali si, že náš čas na Zemi jednou provždy vyprší. V praxi se tak obě hesla dokonale doplňují: Memento mori nás udržuje nohama na zemi v nezbytné pokoře před nevyhnutelným osudem, zatímco Carpe diem nám propůjčuje vitální sílu si náš vymezený čas co nejsmysluplněji užít.
Doporučujeme: Víte co znamená zkratka PF?
Společnost mrtvých básníků (Dead Poets Society) a filmové znovuzrození citátu
Je zajímavé, že latinské heslo carpe diem quam minimum credula postero nezůstalo pohřbeno pouze ve starých historických knihách a zaprášených univerzitních učebnách. Masivní renesanci zažilo koncem 80. let dvacátého století, konkrétně díky oscarovému kultovnímu filmu Společnost mrtvých básníků (Dead Poets Society) z roku 1989. Legendární herec Robin Williams zde ve své nezapomenutelné roli nekonvenčního profesora literatury Johna Keatinga přivedl studenty před nástěnku s historickými fotografiemi bývalých absolventů chlapecké akademie a pronesl dnes již ikonickou větu: „Carpe diem. Seize the day, boys. Make your lives extraordinary.“
Tento silný emotivní moment pomohl celé jedné generaci mladých diváků po celém světě znovuobjevit nosnou myšlenku o pomíjivosti mládí a naprosté jedinečnosti našich životů. I díky tomuto nadčasovému mistrovskému dílu světové kinematografie se starověká římská moudrost opět stala každodenním heslem rebelů, kreativních snílků i docela obyčejných lidí, kteří nechtějí svůj životní příběh pouze pasivně přežít, ale touží v něm zanechat osobitou stopu.
Mohlo by vás zajímat: POV – Význam anglické zkratky a vysvětlení jejího použití
